Ve věku 12 – 20 měsíců napodobují děti samohlásky. Osmi až desetiměsíční děti žvatlají úměrně svému jazykovému prostředí. Neslyšící děti opakují gestikulaci svých neslyšících rodičů a „žvatlají rukama“. Kromě jiného z toho plyne, že jazyk není vázán na jednotlivé smyslové systémy, zrakový ani sluchový ani na systém hybnosti, přestože u zdravých dětí využívá všechny. Ve věku 9,5 měsíce se děti učí nové hlasové formy, například některé slabiky.
Velmi záleží na orientované pozornosti, kterou jsou děti s to věnovat osobě, která na ně mluví. Od narození do šesti měsíců věku děti u lidí, kteří na ně mluví, pozorně sledují zejména oblast očí, později začnou pozorovat oblast úst. Novorozenci celou lidskou tvář jako sociálně významný signál nevnímají. Významné jsou pro ně její oči, zvláště směr pohledu. Ve věku 3 – 11 měsíců se děti na oči tváře, která na ně mluví, dívají přibližně desetkrát déle než na její ústa. V šesti měsících děti prodlužují pohled na ústa tváře, kterou vidí. Kupodivu nezáleží na tom, zda vidí, nebo slyší, že tato tvář mluví, nebo nemluví. Stále se dívají víc na oči než na ústa. Větší pozornost věnovaná pohybům úst zřejmě dětem usnadňuje žvatlání a tedy řečový vývoj.
Vědci z floridské univerzity v tomto směru sledovali větší počet dětí starých 4 – 12 měsíců, které vyrůstaly v anglicky mluvícím prostředí. Děti seděly před obrazovkou počítače buď v sedačce, nebo mamince na klíně. Na obrazovce se objevila herečka, která na dítě mluvila 50 sekund a to buď anglicky, nebo španělsky. Oba monology byly obsahem totožné. Citový náboj každého monologu neboli prozódie, byl dvojí. Jedna podoba byla „dětština“, způsob, jímž se mluví na malé děti charakterizovaný pomalým tempem, velkými rozdíly mezi výškami hlásek a trvalým úsměvem. Druhá byla neutrální. Přístroj při tom sledoval, kam se děti dívají, směr jejich pohledu.
Ve věkovém rozmezí 4 – 8 měsíců se děti dívaly na oči mluvící ženy, pak přesunuly pozornost na její ústa, bez ohledu na jazyk, kterým vyprávěla. Ve věku 12 měsíců začaly děti přesouvat pozornost zpět od úst mluvící ženy k jejím očím, ale jen v případě angličtiny, tedy mateřského jazyka, nikoli jazyka odlišného, v tomto případě španělštiny. Přesun pozornosti z očí na ústa zřejmě dětem pomáhá kombinovat zrakové a sluchové řečové podněty, takže začínají zvládat základy jazyka. Roční děti, které již mají základ mateřského jazyka v tomto rozsahu zvládnutý, přesouvají pozornost k očím mluvícího člověka. Začínají tím rozlišovat sociální, nejen čistě jazykový obsah sdělení. Zvládnou to však jen v mateřštině, ale nikoli v jazyce, který pro ně mateřský není. Vývoj řeči a jazyka je tedy kriticky závislý na správné a včasné stimulaci. U dětí, které špatně vidí nebo slyší, je nutné o to intenzivněji rozvíjet náhradní stimulaci. Vlastní maminka je přitom nenahraditelná.
Pramen
PNAS 2012, 109, s. 1431 – 1436