Stimulovat, stimulovat, stimulovat

Stimulovat, stimulovat, stimulovat! Že se zvířata i lidé učí, je zřejmé od nepaměti, byť se příslušníci různých druhů zvířat učí různě rychle a odlišným způsobem, podobně jako se různě rychle a odlišným způsobem ….. více naučí různí lidé. Co však je podkladem učení? Vždyť ani zvířata, ani lidé se nerodí se znalostí světa. Na druhé straně prastará představa o tom, že na svět přicházíme jako nep… opsané voskové tabulky, padla. S určitými „znalostmi“ na svět přicházíme, nepopsané tabulky při narození nejsme. „Znalosti“ o nich je řeč jsme si přinesli z biologické evoluce. Máme je po svých vývojových předcích. Jsou geneticky zakódované. To znamená, že nějaký počet genů „postaví“ mozek, jeho nervové systémy tvořené miliardami nervových buněk a jejich vzájemných spojení synapsí. Tam si nervové buňky vyměňují informace. Na povrchu jedné nervové buňky mozkové kůry jich je 3 – 10 tisíc. Z řečeného plyne, že si synapse přineseme na svět. Ale jen část. Podstatná část vzniká vším, čemu se obecně říká zkušenost, neboli učení – bez ohledu na to, zda je vědomé nebo nevědomé. Pod vlivem zevních podnětů totiž mozek staví nová a nová spojení, stará, neužívaná ruší. Pro výstavu neboli „vyzrávání“ mozku jsou proto zevní podněty v přiměřeném množství klíčově důležité. Jestliže je nemá v tak základních obdobích vývoje jako novorozenecký a batolecí věk, poškozuje ho to. Činnost mozku nejmenších dětí se dá zkoumat například snímáním jeho elektrické aktivity. Děti to nebolí, nijak je to nepoškozuje. Na hlavu dostanou něco podobného čepičce, ve které je spousta elektrod.Kromě toho je už asi 60 let známo, že se děti na objekt, který upoutá jejich pozornost, dívají déle než na ten, který jejich pozornost neupoutává.A tak vědci požádali maminky, zdali by svým nejmenším dětem neukazovaly doma trojrozměrný model ženské tváře o to celý měsíc. Jiné skupině dětí pak vědci předvedli trojrozměrný model ženské tváře v laboratoři a to po dobu pouhých 90 sekund, za to ve dvou odlišných kontextech. Jakmile se teprve tří měsíční děti, seznámily s předváděnými tvářemi, vědci jim začali snímat elektrickou aktivitu mozku. Děti v obou skupinách dobře odlišily známé tváře od tváří kontrolních, které neznaly. Přitom se odlišovala elektrická činnost jejich mozkové kůry. Jinak řečeno: učení, neboli zkušenost, mění jak stavbu, tak činnost mozkové kůry. Stimulace zrakovými podněty, zejména těmi, které mají tak základní sociální význam jako je lidská tvář, je něco nenahraditelného. Jestliže děti špatně vidí, je nutné přiměřeně stimulovat – a doplňovat stimulací dalšího systému, v tomto případě hmatového. To, co dítě špatně vidí, se může naučit rozlišovat hmatově.

Pramen: Developmental Psychobiology 2011; 53, s. 416 – 424