Jirka Mádl
herec
Jiří Dopita
asistent trenéra
Jan Kraus
herec
Ivana Jarníková
Vážím si každého, kdo pomáhá.
Společnost pro ranou péči pomáhá rodinám, do nichž se narodilo dítě s postižením.
Lidé, kteří tu pracují, musí být profesionálové a srdcaři zároveň, protože takové životní poslání se neobejde bez lásky.
Mají mou úctu.
Alena Ježková
spisovatelka
Ráda pomohu tam, kde je potřeba, a zvlášť když se jedná o děti.
Také věřím, že pokud se někomu dostane pomoci, je schopen tuto pomyslnou štafetu předávat dál a pomáhat potřebným, pomáhat je lidské.
Helena Langšádlová
ministryně pro vědu, výzkum a inovace ČR
Věřím, že každý máme spoustu nápadů.
První a důležité spatřuji v tom, moc dlouho o tom nemluvit, než nápad vyšumí.
A za druhé, najít ty správné lidi, kteří nám pomohou uskutečnit jakýkoli sen, je někdy dlouhá cesta, ale velmi důležitá.
Nevzdávat se při prvním nezdaru.
Protože kolem nás existují lidé, kteří rádi pomůžou danou věc uskutečnit.
Pak může vzniknout “rodina”, která dokáže cokoliv.
Ano , na lidech záleží.
Petr Vaněk
herec
Vždy jsem si hluboce vážila všech, kteří jsou pozorní a empatičtí ke světu kolem sebe a umí nabídnout pomoc tam, kde je třeba. Brněnské Středisko rané péče právě takovou pomoc přináší, a to těm nejbezbrannějším a nejpotřebnějším.
Zdravotní postižení klade malým človíčkům hned na prahu jejich života do cesty velké překážky, s nimiž se musejí oni i jejich rodiče a další blízcí denně potýkat. Velkou oporou v tomto každodenním zápasu se pak pro ně jistě stávají zaměstnanci Střediska se svým erudovaným a ochotným přístupem. Nepochybuji o tom, že každá takto společně překonaná překážka pak všem dodává více chuti urazit další kus náročné cesty.
Město Brno považuje provádění aktivní sociální a zdravotní politiky za jednu ze svých priorit a Středisko rané péče patří v této oblasti k jeho spolehlivým partnerům. Kromě toho, že Středisku poskytuje dotaci, spolupracuje s ním například na kampani Týden rané péče nebo při charitativním běhu a dalších aktivitách. Těší mě, že mohu osobně i jako představitelka města vyjádřit této spolupráci plnou podporu.
Markéta Vaňková
primátorka města Brna
Ranou péči podporuji proto, že vím, že její práce má smysl. Stačí se přijít podívat na vánoční koncert, na kterém vystupují děti, které ranou péčí prošly… jejich vystoupení jsou někdy úžasná, jindy dojemná, společné je pro ně ale to, že všechny tyto děti vyžadují speciální péči od svých rodičů a ti zase potřebují odbornou i morální pomoc, aby tento těžký úkol zvládli… a naštěstí je tu raná péče a obětaví lidé v ní, kteří jim jsou schopni podporu poskytnout. Bez ní by některé tyto děti nikdy nedosáhly tak dobrých výsledků. Navíc vím, že všechny peníze, které raná péče dostane, použije vždy jen ve prospěch těchto dětí a na nic jiného. I to je hodně důležité.
Simona Šustková
„Děti, které přicházejí na svět brzy nebo se zdravotním postižením, potřebují nejen intenzivní péči bezprostředně po narození, ale také dlouhodobou podporu, která na ni navazuje. V této oblasti si vážím skvělé spolupráce se Společností pro ranou péči, která provází děti s ohroženým vývojem po dobu prvních roků života, odborně je rozvíjí a pomáhá jim minimalizovat důsledky předčasného narození nebo postižení. Mohu se spolehnout, že další osudy mých pacientů jsou u nich v dobrých rukou.“
MUDr. Lumír Kantor, Ph.D.
Středisko rané péče mělo pro nás důležitou a nezastupitelnou úlohu po celou dobu, co jsme byli jeho klienty. Díky jeho pracovnicím a jejich laskavému, lidskému ale i odborně erudovanému přístupu jsme se dokázali zorientovat v problémech, které narození postiženého dítěte provází, a včlenit ho do života rodiny. Díky jejich trpělivé pomoci (poskytnutí informací, pomůcek, speciálních služeb) se podařilo již v prvních měsících a letech optimálně nastartovat budoucí rozvoj našeho dítěte a připravit cestu k jeho, pokud možno, samostatnému životu.
Ivana Jarníková
Moje žena Petra a já taky jsme trochu nedůvěřiví. Někdy je těžké rozpoznat mezi tolika aktivitami ty důležité, podstatné, užitečné a prospěšné. Tady jsme ale opravdu váhat nemuseli. Středisko rané péče a jeho činnost je něco, co má hluboký smysl a kde člověk s podporou váhat nemůže. Neváhejte taky, buďte tak laskavi, prospějete opravdu dobré věci!
Arnošt a Petra Goldflamovi
Doma je doma, to si vždy říkám, když přijedu z cest. Trávím spousta času mimo domov, a jsou chvíle, kdy si na něj ani nevzpomenu – to jsou většinou ty krásné chvilky na zajímavých místech se zajímavými lidmi. Pak ale přijdou ty momenty, kdy se člověku nedaří nebo se věci nemají tak, jak by měli a v tu chvíli si nevzpomenu na nic jiného, než je domov. Vždy se totiž životní situace a překážky nejlépe řeší doma a s rodinou. Je to přeci místo, které by měl mít každý k dispozici, nehledě na tom, zda jsme tělesně postiženi, nebo jsme zdraví. Každý by měl přeci mít šanci být vychován doma s nejbližšími. Pojďme tedy společně najít cestu odborné péče pro děti s postižením, do jejich domovů.
Vavřinec Hradilek
profesionální sportovec, mistr světa ve vodním slalomu
Pro mě znamená raná péče především kontinuitu. Kontinuitu v lidské i profesionální péči o dítě, jehož vstup do života doprovází obtíže, které se týkají nejen jeho ale i jeho okolí, především rodičů. Ve chvíli, kdy dítě opouští nemocnici, ve které obvykle díky svým problémům tráví delší čas, nastává zlom. Péči přebírá náhle z rukou profesionálů rodina a další odborná péče se děje ambulantně. Teprve nyní začíná opravdový rodinný život, každodenní starosti. Právě tehdy se mohou rodiče cítit nejvíce ztraceni, nepodporování, opuštění s úkoly těžšími než mají ostatní. V téhle chvíli má raná péče své nezastupitelné místo. S důrazem na rodinu a na domácí péči přináší informace, osobní zkušenosti i organizační strukturu, kterou zásadním způsobem rodiče i jejich dítě podpoří a dále jim pomáhá. Díky za to všem, kteří zde působí.
doc. MUDr. Jan Janota, PhD.
primář Novorozeneckého oddělení, Thomayerova nemocnice, Praha 4
„Je důležité si uvědomit, že i lidé se zrakovým postižením mají své představy a sny. A na nás je, abychom jim pomáhali jejich sny uskutečňovat. Pokud se o to alespoň nepokusíme, pak nás bude pronásledovat pocit vlastní slepoty z netečné lhostejnosti.“
Jiří Sedláček
herec, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava
„Práce poradců rané péče navazuje na práci nás, zdravotníků, lékařů a sester, kteří pečují o děti, přicházející na svět s handicapem. Raná péče je nenahraditelnou součástí komplexní péče o tyto děti, která zahrnuje sféru zdravotní, školskou a sociální. Služba rané péče by proto neměla být chápána jako „něco navíc“, ale jako důležitá složka v systému péče o rodinu s dítětem s postižením.“
Prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.
Učím studenty tvůrčího psaní jedné odvěké vypravěčské moudrosti. Každý příběh má dvě nejdůležitější místa, a to je začátek a konec. To jsou dvě tyče, mezi nimiž je napjaté lano, a my vypravěči musíme přejít z jednoho konce na druhý. Tuto hříčku jsem sezobla z internetu: Jenidá dlůežtiá pdomíkna je, aby prnví a psoeldní psíemna blya na srpánvém msítě. Zybtek mžůe být tolátní nsemysl a my to přoád bez porlbémů peřtečme. Zlvátšní, že? Nikdy nezanedbejte začátek, říkám svým studentům, mizerný začátek vám zkazí celé dílo. A nabízím jim tři latinská úsloví: Začátek je polovina díla. Jaký začátek, takový i konec. Dobrý začátek vede k dobrým koncům. A my Češi k tomu bodře dodáváme: Co do sudu přišlo jako první, po tom už smrdí napořád.
Velmi tomu věřím i v příběhu našich životů. Celá naše budoucnost je zaklubaná v raném dětství. A teď přijde záludná otázka: A co když někdo má na startovní čáře trní, kamení a hloží? Co když se narodí s nemocí či s postižením? Znamená to, že je příběh od začátku určen k prohře?
Tady si musím dát velký pozor a neříct něco naivně optimistického, něco líbivého, co by tu tíhu chtělo zapřít. Protože je to těžký úděl, a kdo se s takovým osudem potkal, ten to ví. Ale tím spíš! Tím spíš je cenná pomoc, která přijde včas. Není lépe investovaná energie než do prvních stadií vývoje. Dětský čas je mnohem delší nežli čas nás dospělých. Každý den tam má svůj význam, každý impuls tam má váhu a my si ho navždycky neseme v sobě. Když dostaneme dobrou péči brzy, posílí nás to na celou tu těžkou a vzrušující cestu po napjatém laně života.
Chovám upřímný respekt ke všem, kdo si vybrali ranou péči za svůj úkol. Snad je povzbuzuje vědomí, že jejich dobrý vliv je přežije. Bude v těch pečovaných dětech až do poslední chvíle, až ony jednou dojdou na sám konec svého příběhu.
Daniela Fischerová
spisovatelka, dramatička
