Jak vidí vaše dítě

Během prvních měsíců a roků života vnímá dítě své okolí intenzivně všemi smysly. Učí se poznávat svět a právě zrak se v této době stává jeho hlavním pomocníkem. Proto je důležité se orientovat také ve vývoji zrakových funkcí a klást si otázku „vidí naše dítě správně?“.

Schopnost vidět (vnímat zrakem) je výsledkem učení a praxe, to znamená, že se jedná o získanou funkci. Po narození se děti postupně učí vidět, podobně jako se učí mluvit nebo chodit. Je třeba je podporovat a rozvíjet. Zralý novorozenec má nedokončený vývoj oka, jedná se především o sítnici a místo nejostřejšího vidění, akomodační sval, zrakovou dráhu a korová asociační centra v mozku.

Pokud dítě nemá z nějakého důvodu dostatek zrakových podnětů (vjemů) a zkušeností, jeho zrakové funkce se nemohou adekvátně vyvíjet. Dítěti může bránit ve správném vývoji zraku např. vrozená zraková vada (katarakta, retinopatie nedonošených, nystagmus, vysoké refrakční vady), strabismus, amblyopie, oční operace, nepřijetí korekce či okluzní terapie. Pokud má dítě zrak značně omezen či trpí těžkou zrakovou vadou, může to ovlivnit jeho celkový vývoj: nezískává potřebné informace o okolním světě, nemůže se učit nápodobou, netvoří si zrakové představy a je omezeno v sociálním kontaktu. A je nezbytné mu v tom pomoci.

Na to, že něco ve vývoji vidění a zraku není v pořádku, nás může upozornit:

  • dítě se nedívá do očí
  • nezajímá se o hračky a u starších dětí o obrázky a knížky
  • má „zvláštní“ pohyby očí anebo velikost očí
  • šilhá (pokud je starší než 6 měsíců)
  • nestejná velikost zornic
  • neobvykle naklání hlavu např. při hře
  • upřednostňuje dívání se na světlo
  • mačkání očí, dělání grimas
  • problémy přibývající při soumraku či ve tmě
  • častější klopýtání nebo narážení do nábytku
  • u starších dětí nechuť číst, stranění se ostatních či zhoršení prospěchu ve škole

  Vývoj vidění u dětí

  • 1. měsíc života: dítě po narození vidí lépe za šera. Vnímá světlo, všimne si ho a je schopno se podívat na zdroj světla a otočit za ním hlavu. Zvládne sledovat světlo, které se pohybuje v úrovni jeho očí ve vodorovném směru. Rozlišuje vše kolem sebe v odstínech šedi, neboť ještě nemá vyvinuté světločivé buňky, a to konkrétně čípky. Také novorozenec nevidí ostře. Oči dítěte zatím nespolupracují – schopnost zaměřit pohled (fixovat) má každé oko zvlášť. Vzdálenost, která je pro novorozence optimální, je 20 cm.
  • 2. měsíc života: dítě vyhledává a navazuje oční kontakt a všímá si pohybu jejich rtů. Je také zaujato hračkou zavěšenou nad postýlkou či kočárkem. Zajímá se o kontrastní obrazce a geometrické vzory. Zrakem zvládne sledovat zajímavý objekt nejen ve vodorovném směru (zleva doprava, zprava doleva), ale i ve směru svislém (shora dolů, zdola nahoru). Oči dítěte začínají spolupracovat – zaměřují se společně na jeden objekt (tzv. binokulární fixace), oba tyto zrakové vjemy splývají do jednoho obrazu, čímž vzniká základ pro prostorové vidění.
  • 3.–6. měsíc života: dítě fixuje předměty ve vzdálenosti 12–50 cm a v 6 měsících na předměty vzdálené 1 metr; je schopno konvergence a divergence. Jistě rozlišuje známé tváře. Postupně dozrávají čípky, a tudíž i vnímání barev (jako první dítě rozpoznává barvu červenou). Dítě si začíná všímat svých rukou – dívá se na ně, napřahuje je, aby mohlo rozhýbat hračky zavěšené nad sebou. Dokáže přenášet pozornost – např. umí si prohlížet dvě hračky střídavě. Dokáže sledovat předmět (nebo osobu) v pohybu (kutálející se míč, točící se hračku, padající předmět, maminku přecházející po pokoji…). Důležité předměty či osoby poznává i z větší vzdálenosti.
  • – 10. měsíc života: na podložce (na koberci, na stole…) najde drobný předmět, např. korálek, lentilku nebo drobek a snaží se ho uchopit. Dítě projevuje zájem o obrázky. Poznává známé předměty, i když jsou částečně zakryté, a dokáže tuto dovednost využít při hře – např. když se mu rodič schovává za šátek.
  • – 12. měsíc života: dochází k upevnění spolupráce obou očí, zlepší se spolupráce oko–ruka, tzn. že dítě s jistotou sahá po věcech, které zrakem objevilo ve své blízkosti. Na konci tohoto období se dítě zrakem dobře orientuje ve známém prostředí a poznává známé osoby, pozoruje míč kutálející se ve větší vzdálenosti atd.
  • Ve 12 měsících se zrakově orientuje v domácím prostředí. Když se podívá z okna, poznává známé osoby.
  • Ve 36 měsících dochází k dokončení akomodačně konvergenčního reflexu, který je nutný pro zaostření na krátkou vzdálenost.

Do šesti let pak dochází k upevňování zrakových funkcí a dovedností a stabilizaci vidění.

 

Obr. Vývoj zdraku, zdroj: ŠIKL, R. Zrakové vnímání. Grada Publishing, 2012.

 

Stimulace zraku má velký význam pro rozvoj zrakového vnímání u dětí, které mají zrakovou vadu, abychom podpořili vývoj zrakových funkcí. Je ale neméně důležitá i u dětí, které mají zachován jen nepatrný zbytek zraku nebo pouze reakce na světlo. Zachování a rozvoj zrakových schopností správnou stimulací jsou důležité pro utváření zrakových představ a orientaci v prostoru.