Deniska k nám přišla ve věku 2 let z kojeneckého ústavu jako děvčátko s kombinovaným postižením. Dle sdělení kojeneckého ústavu měla být slepá a hluchá a dle výroku jedné paní doktorky bez možnosti jakéhokoliv pokrok.
Po Denisčině přijetí do rodiny jsme zjistili, že holčička reaguje na světlo, zvuky apod. Začali jsme hledat na internetu a ptát se, co by se dalo s Deninkou dělat, aby se začala rozvíjet. Našli jsme ranou péči, se kterou jsme navázali spolupráci. Konzultantky z rané péče nás naučily s Deniskou pracovat, stimulovat nejen zrak, ale i sluch, hmat a celkovou koordinaci. Ten kdysi ležící uzlíček, který neměl o nic zájem, se nyní bez problémů dívá do vzdálenosti 1,5 metru, sleduje kreslené pohádky, uchopuje předměty, s radostí si je prohlíží, popřípadě strká do pusinky. Paní z rané péče nám nejen pomáhají s Denisčiným rozvojem, ale jsou pro mne i velikou psychickou oporou. Můžu s nimi probrat zdravotní problémy Denisky, pomohou s úřady, doporučí a půjčí různou literaturu, ze které mohu čerpat nové poznatky. Jsem jim za jejich velikou pomoc vděčná.
maminka Denisky