S ranou péčí jsem se poprvé setkala po narození našeho druhého synka Adámka, který má atrofii zrakového nervu a další postižení. Ještě v nemocnici mi lékařka nabídla spolupráci se Střediskem rané péče v Brně. Neváhala jsem a domluvila si schůzku. Když pracovnice ze střediska přijely k nám domů, byla jsem plná strachu, čekala jsem, co se bude dít. Jaké bylo moje milé překvapení, když se mezi dveřmi objevila příjemná paní, která mi ochotně vše vysvětlila. Můžu se na ně s čímkoliv obrátit (pomůcky,vyřizování příspěvku,nadace,knížky atd.), všechny „tety“ jsou hodné a milé. Jsme s nimi strašně spokojeni a díky jejich radám vidíme i pokroky u našeho maličkého chlapečka.
maminka Adámka