Alexandr se narodil ve 24. týdnu těhotenství. Vážil pouhých 550 gramů, měřil 25 centimetrů. „Pamatuji si na ten den jako dnes,“ říká Alexův tatínek, „přiběhl jsem do nemocnice a má žena už jela na sál. Náš syn byl po porodu krátkodobě resuscitován. Hned poté byl převezen na neonatologické oddělení do Ostravy.“ A tak začal Alexův boj. Průběh hospitalizace se začal komplikovat, pro otevřenou tepennou dučej v srdíčku musel být Alex převezen do Ikemu v Praze. Lékaři dávali rodičům pětiprocentní naději, že dítě přežije. „To, co jsme prožívali v srdci my, se nedá popsat. Ta bolest a pocit beznaděje…,“ vzpomíná tatínek.
A bylo hůř, o par dnů později prodělal Alex novorozeneckou sepsi, měsíc doslova bojoval o život. Byl znovu operován, dostával šestero antibiotik. Pak se jeho zdravotní stav ale naštěstí začal zlepšovat. Rodiče však vyslechli další těžký ortel, který zněl: retinopatie nedonošených dětí. Jedná se o onemocnění nezralé oční sítnice. Lékař rodičům sdělil, že Alexandr je slepý na levé očičko, pravé že zachrání další operace, aby vůbec viděl stíny. K operaci dali rodiče souhlas, ovšem už to nepomohlo.
Z nemocnice propustili Alexe po 6 měsících, kdy byl celkem 1 867 hodin připojen na plicní ventilaci, dostal 21 krevních transfuzí a několik antibiotik a dalších léků. Prodělal těžkou sepsi, 3 operace, měl žloutenku a další potíže. V den propuštění měl celkem 21 diagnóz a musel chodit do 13 ambulancí.
Jak šel čas, prodělal Alex další operaci očí, bohužel bez zlepšení. Stále nevidí a neslyší na pravé ouško. Službu rané péče využívá rodina už třetím rokem, spolupráce začala v době, kdy byl Alexovi jeden rok. Poradkyně rané péče dojíždí za Alexem jednou za měsíc a společně s rodiči se snaží maximálně podpořit jeho vývoj. Zaměřuje se především na rozvoj hmatu a sluchu a nácvik prostorové orientace. Poskytuje rodině také poradenství v oblasti sociální a speciálněpedagogické. Do průběhu konzultace se čile zapojují i Alexovi sourozenci.
„A co k tomu říct víc? Ani nevím, jak jsme to jako rodiče zvládli, ale jsme šťastni, že Alexe máme, že se směje, hraje si. Čeká nás ještě dlouhý maraton, ale to zvládneme, i přes všechny jeho zdravotní obtíže… Je to náš poklad,“ uzavírá tatínek.
