Je sobota dopoledne, konec května a slunce v centru Ostravy pálí jak o život. Zanedlouho odstartuje jeden ze závodů Českého běhu žen. Na trať dlouhou 2,5 kilometru se chystá vyběhnout více jako pětistovka holek, dívek, žen a dam. Většina z nich je oděna ve svítivě žlutých dresech a shromážděny ve startovním koridoru očekávají pokyn k vyběhnutí.
Černé klapky ve žlutém davu
Úplně vpředu netrpělivě přešlapují aspirantky na vítězství, za nimi pak běžkyně všech věkových kategorií, každá s trochu jinou motivací běžet rozpálenými ulicemi Ostravy. Některé z hecu, některé pro tu atmosféru závodu, některé z kamarádství, jiné pro radost, nebo aby si to vyzkoušely, možná v rámci tréninku, nebo z úplně jiných důvodů. A někde téměř na konci žlutého davu zahlédnete dívku s černými klapkami na očích. To je Květka. Za loket drží svou trasérku Magdu. Obě se chystají běžet tak trochu jiný závod. Květka poběží potmě, poslepu, Magda ji povede. Aby nedošlo k mýlce, Květka není nevidomá. Holky se ale rozhodly absolvovat závod s černými klapkami proto, aby podpořily ranou péči pro děti s postižením zraku. S trasérstvím ani s během s nevidomým nemají žádné zkušenosti a v tuto chvíli nemá ani jedna z nich přesnou představu, jak se jim vlastně poběží a zda vůbec doběhnou do cíle.
Přišla výzva
Všechno to vlastně začalo takovou celkem obyčejnou výzvou. Společnosti Raynet, kde obě holky pracují, se ozvali ze Střediska rané péče v Ostravě, že hledají běžkyně, které by běžely Český běh žen na podporu rané péče, jako normální závodnice. „Jako malá jsem hodně sportovala. Byla jsem ve sportovní třídě, 12 let jsem tancovala. Pak jsem se ale delší dobu pravidelnému pohybu nijak nevěnovala. Říkala jsem si, že je třeba s tím něco dělat, a zrovna v té době přišla nabídka běžet pro ranou péči. A tak jsem kývla, a začala běhat,“ říká Květka.
A Magdin vztah k běhání? V prváku na střední, což už je nějaký ten pátek, jak sama říká, měla ambice, že začne běhat. Koupila si proto běžecké boty. „Mimochodem doopravdy profi. Našetřila jsem si na ně během pětiměsíční brigády. Teď na Českém běhu žen jsem boty použila úplně poprvé a musím říct, že jsou úplně skvělé,“ směje se Magda. „Nejsem sportovec. Mám ale ráda sociální projekty a výzvy jakéhokoli typu. Proto jsem do toho šla. Když mi řeknete, abych přešla po provaze mezi dvěma budovami pro dobrou věc, tak já to zkusím,“ dodává.
Nápad běžet dva a půl kilometru s černými klapkami na očích vznikl až v Raynetu. Společnost podpořila ranou péči pro rodiny dětí s postižením zraku už v minulosti. „Chtěli jsme, aby naše výzva upoutala pozornost lidí. Aby si představili, jaké to je žít ve tmě nebo běžet potmě určitou trasu. Moc jsem si přitom ale neuvědomovala, co to bude znamenat pro mě. Že opravdu poběžím poslepu,“ říká Květka.
Jak se běží ve tmě
První zkouška s černými klapkami proběhla až krátce před samotným závodem. Květka si nasadila černé klapky, chytla se Magdina loktu a párkrát si oběhly cvičné kolečko na volném prostranství. Nanečisto by to šlo. Za chvíli už holky stály na startu a záměrně se nehrnuly dopředu, aby se vyhnuly případné strkanici. Za necelých devatenáct minut po zaznění startovního výstřelu doběhly do cíle.
„Upřímně, náročné pro mě bylo udýchat to,“ popisuje své dojmy trasérka Magda. „Snažila jsem se popisovat Květce trasu, aby věděla, co je před námi, vpravo, vlevo, kudy běžíme. Květka totiž pochází přímo z centra Ostravy a prostory, kudy vedla trasa závodu, dobře zná. Připomnělo mi to, jak jsme mému nevidomému dědovi popisovali cestu, když jsme ho vodili na procházky. Tuhle zkušenost mám. Naštěstí trasa závodu nevedla nikde po schodech, nemusely jsme překonávat nějaké překážky, z čehož jsem měla trochu obavy.“ „Magdiny pokyny byly super,“ hodnotí Květka, „pořád jsem tušila, kde jsme. Postupně jsem získala sebedůvěru, věděla jsem, že se na Magdu můžu spolehnout, že když se jí držím, tak nikam nezahučím a nerozbiju si hlavu.“
Holky výzvu hravě pokořily. Cílem jejich běhu s klapkami bylo upozornit na to, že mezi námi žijí lidé, děti i dospělí, se zrakovým hendikepem a že rodiny, do kterých dítě s postižením zraku narodí, mohou získat pomoc a podporu prostřednictvím služby rané péče. A také se díky jejich běhu podařilo vybrat finanční prostředky na tuto službu. Květce i Magdě, ale i všem jejich kolegům z Raynetu patří velké poděkování za vytrvalou podporu rodin s dětmi se zrakovým hendikepem. Poděkování patří i všem dalším ambasadorkám, které běžely Český běh žen na podporu rané péče, a také všem, kdo ranou péči jakkoli podporují. A pokud byste si to příští rok chtěli zkusit také, určitě se ozvěte!
Kristina Mezníková
Středisko rané péče SPRP, pobočka Ostrava
kristina.meznikova@ranapece.cz
